|
|
Histopatologické prediktory závažnosti klinického průběhu a rozvoje chirurgických komplikací u dětí se zánětlivými střevními onemocněními
Fabián, Ondřej ; Zámečník, Josef (vedoucí práce) ; Daum, Ondřej (oponent) ; Karásková, Eva (oponent)
Cílem předkládané dizertační práce je doložit přínos a limitace histopatologického hodnocení bioptických vzorků u dětí s zánětlivými střevními onemocněními a zejména pak v predikci komplikovaného průběhu onemocnění Dále klademe za cíl prokázat případný benefit specializovanějších histopatologických metod v těchto dvou oblastech. V první fázi našeho výz u jsme se zaměřili na korelaci mikroskopické aktivity zánětu s aktivitou hodnocenou endoskopicky a klinicky u dětí s Zajímala nás i role histopatologického vyšetření jako možného rozvoje komplikací. Vycházeli jsme ředchozích prací na toto téma v dospělé populaci, které tomto směru udávají jen limitovaný přínos histopatologické vyšetření. Naše studie tuto premisu potvrdila i u dětských pacientů, jelikož histopatologický nález jen slabě koreloval s endoskopickým nál ou aktivitou onemocnění é á tíže zánětlivého postižení ukázal jako vhodný prediktor komplikovaného průběhu onemocnění. V další fázi výzkumu jsme se snažili hledat né, přesnější metody hodnocení histopatologické aktivity zánětu, které by mohly sloužit jako prediktor komplikací. Zaměřili jsme se na imunohistochemický průkaz tkáňového kalprotektinu akožto produkt neutrofilů je případě aktivního zánětu v ávicím traktu uvolňován sliznice a následně do lumen střeva. Dle naší hypotézy by jeho přímý průkaz...
|
|
|
Toxicita selenových nanočástic v živočišném organismu
Hledíková, Jana
Cílem studie bylo ověřit toxicitu selenových nanočástic v živočišném organismu. Laboratorní potkani kmene Wistar albino byli rozděleni do pěti skupin. Čtyři skupiny potkanů byly krmeny monodietou s přidanými SeNP v dávce 0,5; 1,5; 3,0 a 5,0 mg Se/kg na krmnou dávku. Experiment trval 28 dní. Během něj byla každých 7 dní (0, 7, 14, 21, 28) měřena hmotnost zvířat. Po usmrcení zvířat na konci pokusu byly zjišťovány některé krevní parametry a histopatologie vybraných tkání. V krvi byla diagnostikována celková antioxidační kapacita (TAC), aktivita glutathionperoxidázy (GPx), superoxiddismutázy (SOD), alkalické fosfatázy (ALP), asparátaminotransferázy (AST), alaninaminotransferázy (ALT), glukóza, celkový protein a albumin. Analyzoval se obsah selenu v krvi a játrech a byly provedeny jaterní funkční testy. Proběhlo histopatologické hodnocení jaterní a střevní tkáně. Přírůstek hmotnosti zvířat nevykazoval rozdíly mezi testovanými skupinami. Ve srovnání s kontrolní skupinou se v testovaných skupinách zvýšil obsah selenu v krvi i játrech. Obsah selenu v játrech se však nezvyšoval u testovaných skupin v závislosti na dávce. Rozdíly v TAC a aktivitě ALP a AST nebyly zjištěny. Významné snížení aktivity ALT se projevilo u testovaných skupin ve srovnání s kontrolní skupinou. Aktivita SOD byla snížena v SeNP testované skupině s 5 mg Se/kg oproti všem ostatním skupinám. Aktivita GPx měla mírně rostoucí trend v závislosti na dávce SeNP, ale bez významného (p <0,05) efektu. Při histopatologickém vyšetření bylo zjištěno poškození jaterního parenchymu a epitelu střeva, které bylo závislé na velikosti dávky SeNP. Z této studie lze vyvodit, že krátkodobé podávání SeNP může být bezpečné a prospěšné, například při nedostatku selenu nebo při léčebných účelech.
|
|
|
Cerebrální toxokaróza u myší
Bernardová, Nicol ; Chanová, Marta (vedoucí práce) ; Panská, Lucie (oponent)
Toxocara canis je endoparazitický geohelmint psovitých šelem. V životním cyklu využívá paratenického hostitele (i člověka) a při napadení nervové soustavy může způsobit vážné potíže nazývané cerebrální toxokaróza. Přesné mechanismy patogenního působení larev Toxocara canis v nervové soustavě nejsou známy a experimentální studie řeší spíše akutní fázi toxokarózy, proto jsme v předložené diplomové práci charakterizovali průběh cerebrální toxokarózy od akutní až po chronickou fázi u myší. V mozcích myší byly nalezeny larvy parazita během celého sledovaného období. Larvy se ve tkáních vyskytovaly jak jednotlivě, tak ve shlucích. Přítomnost larev byla pozorována v oblastech mozku, které ovlivňují jak pohyb, tak i paměť. Kolem larev ve tkáni nebylo nalezeno žádné viditelné poranění ani zápalová reakce. Histologické vyšetření ale ukázalo u všech myší přítomnost patologií, konkrétně lokální nekrózy, hemorhagie, zesílené stěny cév, infiltráty buněk v tkáni i kolem cév a abnormální angiogeneze. Myši od 9. týdne po infekci vykazovaly neurologické příznaky se zvyšující se četností. Byla sledována i tvorba specifických protilátek. Přítomnost neurologických příznaků nesouvisela se změnami jejich hladin. Hladina protilátek byla vyšší u reinfikovaných myší v porovnání s hladinou protilátek myší s jednorázovou...
|
|
|
In-vivo a ex-vivo modely povrchových mykóz
Míková, Ivana ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Julák, Jaroslav (oponent)
12. 5. 2016 In vivo a ex vivo modely povrchových mykóz (bakalářská práce) Ivana Míková Abstrakt V bakalářské práci jsem se zabývala významem využití laboratorních zvířat (in vivo modely) a uměle vytvořených tkání (ex vivo modely) pro studium povrchových mykóz. Účelem použití těchto modelů je zejména objasnění patogeneze onemocnění (průnik patogena do organizmu, klinické, histopatologické a imunologické změny) nebo testování nových metod léčby. Pro úspěšné založení experimentu je stěžejní výběr vhodného a citlivého modelu, metodika přípravy inokula a příprava modelu před inokulací. Mezi nejrozšířenější in vivo a ex vivo modely patří malí hlodavci (morče, myš, potkan), kožní ekvivalenty a keratinové filmy vyrobené z lidských vlasů, nehtů nebo zvířecích kopyt. Práce shrnuje jejich výhody a nevýhody. Dále se práce zabývá tím, kterými dermatofyty a dimorfními patogeny byly modely úspěšně inokulovány a za jakým konkrétním účelem byly použity. Nejčastěji zkoumaní původci povrchových mykóz patří do skupiny dermatofytů (Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton, Arthroderma) nebo dimorfních hub (Blastomyces a Sporothrix). Obě tyto skupiny houbových patogenů způsobují u zvířat a člověka povrchové mykózy, Blastomyces a Sporothrix mohou být i původci systémových onemocnění. Jejich morfologie a ekologie jsou shrnuty v...
|
|
|
In-vivo a ex-vivo modely povrchových mykóz
Míková, Ivana ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Julák, Jaroslav (oponent)
12. 5. 2016 In vivo a ex vivo modely povrchových mykóz (bakalářská práce) Ivana Míková Abstrakt V bakalářské práci jsem se zabývala významem využití laboratorních zvířat (in vivo modely) a uměle vytvořených tkání (ex vivo modely) pro studium povrchových mykóz. Účelem použití těchto modelů je zejména objasnění patogeneze onemocnění (průnik patogena do organizmu, klinické, histopatologické a imunologické změny) nebo testování nových metod léčby. Pro úspěšné založení experimentu je stěžejní výběr vhodného a citlivého modelu, metodika přípravy inokula a příprava modelu před inokulací. Mezi nejrozšířenější in vivo a ex vivo modely patří malí hlodavci (morče, myš, potkan), kožní ekvivalenty a keratinové filmy vyrobené z lidských vlasů, nehtů nebo zvířecích kopyt. Práce shrnuje jejich výhody a nevýhody. Dále se práce zabývá tím, kterými dermatofyty a dimorfními patogeny byly modely úspěšně inokulovány a za jakým konkrétním účelem byly použity. Nejčastěji zkoumaní původci povrchových mykóz patří do skupiny dermatofytů (Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton, Arthroderma) nebo dimorfních hub (Blastomyces a Sporothrix). Obě tyto skupiny houbových patogenů způsobují u zvířat a člověka povrchové mykózy, Blastomyces a Sporothrix mohou být i původci systémových onemocnění. Jejich morfologie a ekologie jsou shrnuty v...
|
|
|
Cerebrální toxokaróza u myší
Bernardová, Nicol ; Chanová, Marta (vedoucí práce) ; Panská, Lucie (oponent)
Toxocara canis je endoparazitický geohelmint psovitých šelem. V životním cyklu využívá paratenického hostitele (i člověka) a při napadení nervové soustavy může způsobit vážné potíže nazývané cerebrální toxokaróza. Přesné mechanismy patogenního působení larev Toxocara canis v nervové soustavě nejsou známy a experimentální studie řeší spíše akutní fázi toxokarózy, proto jsme v předložené diplomové práci charakterizovali průběh cerebrální toxokarózy od akutní až po chronickou fázi u myší. V mozcích myší byly nalezeny larvy parazita během celého sledovaného období. Larvy se ve tkáních vyskytovaly jak jednotlivě, tak ve shlucích. Přítomnost larev byla pozorována v oblastech mozku, které ovlivňují jak pohyb, tak i paměť. Kolem larev ve tkáni nebylo nalezeno žádné viditelné poranění ani zápalová reakce. Histologické vyšetření ale ukázalo u všech myší přítomnost patologií, konkrétně lokální nekrózy, hemorhagie, zesílené stěny cév, infiltráty buněk v tkáni i kolem cév a abnormální angiogeneze. Myši od 9. týdne po infekci vykazovaly neurologické příznaky se zvyšující se četností. Byla sledována i tvorba specifických protilátek. Přítomnost neurologických příznaků nesouvisela se změnami jejich hladin. Hladina protilátek byla vyšší u reinfikovaných myší v porovnání s hladinou protilátek myší s jednorázovou...
|
host ::
RSS.